Z „kariéristky“ na „ženu v domácnosti“

To, že se během života měníme a procházíme různými fázemi je normální. Když vám však vlastní manžel řekne, že jste kompletně nový člověk, že vás vůbec nepoznává, je to něco velkého. Nastávají zde dvě možnosti. Buď člověk, s kterým jste strávili několik let svého života, bude tuto vaši novou osobnost chtít poznat a nebo ne…

Jako žena se pak musíte ukotvit v důvěře, že všechno dopadne jak má. Nic jiného mi vlastně nezbývalo, jinak by mě moje strachy totálně převálcovaly.

Navíc to není jednorázové. Je to každodenní proces praktikování důvěry a přijímání.

Žena v mužském světě

Celý život jsem se hnala za výkonem a cíli. „Jediné“ v co jsem věřila byla hodnota peněz. Chtěla jsem „být někým“. Vždyť jsem od dětství poslouchala, že se musím dobře učit, abych si našla dobře placenou práci a „někým“ se stala…

Proto jsem taky začala tvořit různé projekty a hledat cesty jak zbohatnu a budu žít svým vysněným životním stylem. To byl můj hnací motor. Touha po hmotě, po penězích, po štěstí… 

Žila jsem s výhledem do budoucna. Nespokojená s tady a teď… Tehdy jsem nevěděla, že stačí být ženou.

Jsem oficiálně ženou v domácnosti

Skončila mi rodičovská. A dnes jsem se byla oficiálně na pojišťovně nahlásit jako osoba pečující o dítě do 7 let, jinak řečeno „žena v domácnosti“ 🙂

Mohla bych jít zpět do zaměstnání, ale já se chci postavit svému obrovskému strachu o peníze, který byl umocněn zážitky z dětství (ale o tom někdy jindy).

Z ženy zaměřené na úspěch se stává žena v uvědomění si své role a svého ženství.

Dělej méně

Za poslední měsíce jsem si prošla obrovskou změnou myšlení. Uvědomila jsem si, jak nás ženy obrovsky ponižuje, když děláme věci jen proto, že musíme. Dělání je mužský princip. To muži potřebují neustále něco dělat. (Vidím to neustále kolem sebe, chlap – a nejen ten můj doma – nemůže jen tak chvilku sedět a čekat. Okamžitě vytáhne mobil a začne hrát nějakou hru =D nebo začne dělat cokoliv jiného)

Ženy se potřebují naučit přestat pořád něco dělat.

Takže dost často, ženy chodí do práce, která je nenaplňuje jen proto, „že musí“. Že se od nich očekává „pracovat“ a přinášet peníze do rodinného rozpočtu. Chodit do zaměstnání, uklízet domácnost, nakupovat, vařit, pečovat a vychovávat děti…a ještě máme být krásné, vždy usměvavé. No není toho málo na jednu ženu.

Neříkám, že by ženy neměly pracovat. Ale tento způsob, jak tato společnost funguje v ženách zabíjí jejich tvořivost, jejich ženství. Ženy by neměly pracovat pro peníze… Jenže jedinou hodnotu, ve kterou jsme začali věřit, jsou právě peníze! Uvěřily jsme, že nestačí být ženou. Že se musím „někým stát“…

A pak se divíme…

Divíme se, že ženy soutěží s muži a bojují za rovnoprávnost. Stěžujeme si, že neexistují opravdoví muži. Trpíme, když se naše vztahy a manželství rozpadají… Nejsme šťastné a spokojené a dost často jen „přežíváme“.

Takže pro mě „být ženou v domácnosti“ není „být služkou“ a „domácí puťkou“. Je to spíš možnost být ženou ve své plné kráse a síle.

Ono totiž ženy zapomněly, co to vlastně být ženou znamená…

Co to je „být ženou“ pro mě?

Cítím, že to je neustálá práce sama na sobě. Je to způsob života, kdy ustoupím do pozadí a dám prostor mužům růst. Je to otevřenost dovolit si prožívat tu neskutečnou pestrost svých emocí. Je to ochota čelit svým stínům a nebát se své temné stránky. Je to každodenní praktikování důvěry, přijímaní a vděčnosti. Je to o tom být tady a teď a užívat si dosaženého.

Být ženou není jednoduché

Měla by to být ta nejjednodušší věc na světě, osvobodit se a být sama sebou… ale upřímně, není.

Je to přímo děsivé. Přijmout svoji sílu ženy. Nedělat věci, které se mnou nerezonují jen proto, že se to ode mě očekává, nebo musím. 

Já jsem si prošla radikální změnou myšlení a životního stylu, která mi tak moc dává smysl. Je možné, že ty na to připravena nejsi a to je v pořádku.

Po pádu na dno, o kterém píšu v e-booku 3 uvědomění, která mi zachránila manželství, jsem se vydala na cestu získání vnitřní síly, znovuobjevení mého ženství. Byla jsem nucena se podívat pod pokličku, na své hluboce zakořeněné strachy a přesvědčení, která jsem měla:

• o svém těle a vzhledu,
• o tom, kdo jsem a jakou mám cenu,
• o kráse, o sexu a o vztazích,
• o tom co musím a nesmím, co se ode mě očekává.

Život není dokonalý

Můj život není dokonalý… A občas se cítím ještě mizerněji než když jsem „nevěděla“ a spoustu věcí si neuvědomovala. Ale to je součástí života.

Nechci si na nic hrát, když jsem konečně našla sama sebe. Toto jsem já 🙂 Miluju tanec (hlavně kizombu :)), miluju to – být ženou, miluju psaní. A tak dělám to, co mě baví – píšu pro vás články, inspiruji vás na Facebooku a snažím se vás podpořit na cestě životem ženy. Právě teď je toto moje zkušenost…

Nehoním se, do ničeho se nenutím, důvěřuji… Věřím, že tu jste z nějakého důvodu, že se máme poznat z nějakého důvodu ♥︎ tak mi napište… anebo se rovnou setkejme naživo 🙂

S láskou K.