Až příliš dlouho jsem jen přežívala! Už STAČILO…

Proč nejsem šťastná? Proč cítím nespokojenost? Proč jsem sama? Proč se mi nechce se seznamovat? Proč si přitahuji pořád podobné muže? Proč mi mé manželství/můj vztah nefunguje? Proč je můj muž pořád v práci, neustále sportuje, hraje počítačové hry, pije, je mi nevěrný, kritický, sobecký … ? Proč jsem nemocná? Proč jsou mé děti nemocné? Proč mě ani peníze netěší? Proč se mi nedaří? …

Nejednou jsem jako dítě slyšela „Přestaň si stěžovat a buď ráda, za to, co máš … Co by za to daly děti v Africe…“ A mám pocit, že nejsem sama, kdo toto v dětství slýchával. A tak jsme většinou ve strachu o vlastní život drželi h*bu a krok a pohřbily své emoce, pocity a intuici. Tedy já to tak alespoň jako malá „hodná holčička“ mívala. 

Tyto i jiné situace se v nás hluboko otiskly, a i když jsme teď dospělé ženy, pořád se vevnitř občas cítíme jako ty malé holčičky, které cítí, že něco není OK, ale „nemají si přece stěžovat“. A tak „tiše trpíme“… přežíváme …

Trend dnešní doby

Svět, který známe a ve kterém žijeme, nám dává tolik možností. Můžeme každý den prožít naplnění a šťastní. A přesto drtivá většina lidí si stěžuje na svůj život, jsou nespokojení, ve stresu, nemocní, bez peněz… Pouze přežívají ze dne na den a čekají „na zázrak“.

Zázračnou pilulku, která vyřeší všechny vaše problémy, ještě vědci nevynalezli. Ono totiž rychlá řešení jsou většinou dlouhodobě nefunkční. A v dnešní společnosti jsme si zvykli mít všechno hned. A nebo to všechno něčím překrýt.

Život jen přežíváme

Nedávno jsem se dozvěděla definici slova „přežívat“. Jak jednoduché 🙂

Přežívat = dlouho žít po své mentální smrti, tj. odpojení od své pravé podstaty. 

No… To je moc hezké, ale co to je ta pravá podstata?! Ví to někdo? Žije to někdo?

Zapomněli jsme to. Už tak dlouho podle toho nežijeme, že ani nevíme CO JE NAŠE PRAVÁ PODSTATA? 

Začít žít a přestat přežívat

Je nutné pochopit svou pravou podstatu!

„JÁ JSEM ŽENA!

JÁ JSEM MUŽ!

NEJSME SI ROVNI. NEMÁME SOUPEŘIT. NEJSME TU, ABYCHOM DĚLALI STEJNÉ VĚCI A VĚŘILI, ŽE SI MÁME VYJÍT VSTŘÍC FORMOU KOMPROMISŮ.“

Říct si „STAČILO“

Dlouho jsem žila svůj život v nepochopení. Měla jsem za to, že muži a ženy si jsou rovni a že já se musím mužům vyrovnat.  Že máme dělat stejné věci. Že musím přispívat do rodinného rozpočtu. Že je v pořádku se cítit jako služka, protože je normální, starat se o děti, uklízet, nakupovat, vařit, být dobrá manželka/milenka a ještě chodit do práce. Že cítit se pořád unavená je ok. Že…

Dnes jsem obrovsky vděčná, že VÍM. Že se ke mě dostaly informace, pochopení, uvědomění, které by se měly dostat ke každé ženě. Jsem v pokoře a moc si přeji, aby ženy byly schopné a ochotné říct „STAČILO! JÁ JSEM ŽENA!“. Aby měli stejnou příležitost jako já začít objevovat, co to vlastně být ženou je…

O tom, co to vlastně je BÝT ŽENOU si budeme povídat na ženském kruhu v Brně. Těším se na vás 🙂